Cesta do Británie: Jak mě totální neznalost angličtiny motivovala k učení

Nasedla jsem do patrového dálkového autobusu v Praze na Florenci, vyšlápla po schodech nahoru a usadila se v první řadě. Kolem mě byl autobus téměř plný – lidé různých věkových kategorií a příběhů, ale spojoval nás jeden cíl: Británie.

Jako Češka, cestující v době, kdy Česká republika ještě nebyla členem Evropské unie, jsem musela mít vízum a cesta přes hranice byla napjatá.

Každé čtyři hodiny jsme si mohli vystoupit, protáhnout nohy a nabrat nové síly na další úseky dlouhé cesty. Autobusové zastávky byly jako malé oázy – chvíle, kdy jsme si mohli vyměnit pár slov s ostatními cestujícími. A právě tyto konverzace byly začátkem mého uvědomění. Během povídání a naší zvědavosti, jsme se ptali jeden druhého, proč vlastně jedeme do Británie a co tam plánujeme dělat. A nemohlo chybět ani téma jazykových dovedností – jak moc umíme, či neumíme anglicky.

Když jsme měli do cíle zbývalo už jen pár hodin, zjistila jsem, že jsem jediná, kdo se v angličtině vůbec nedokáže domluvit. A ačkoliv mi to do té doby nijak zvlášť nevadilo, situace se změnila, když jedna z cestujících poznamenala, že budu „pěkně v pr….“

Byla jsem naivní, odhodlaná s neotřesitelným optimismem, ale začala jsem pociťovat úzkost. Co tam budu dělat? Jak se domluvím? A co mé studium ve škole? Skutečnost mé jazykové bariéry mi totálně došla v okamžiku, až když jsem v Londýně vystoupila z autobusu a poprvé v životě na mě někdo promluvil v angličtině. V tu chvíli jsem si uvědomila rozsah mé naivity a bláznivého nápadu odjet do zahraničí. Byla jsem zvyklá mluvit, ale nyní jsem stála v zemi, kde jsem nemohla mluvit česky, protože nebylo s kým, ani anglicky, protože jsem neuměla. A moje znalosti němčiny? Ve Velké Británii mi to moc nepomohlo.

Cítila jsem se ztracená a nejistá, ale zároveň to byl moment, který ve mně probudil zvědavost a rozhodnutí, že se angličtinu naučím. V žádném případě jsem nechtěla jen pár základních frází, ale chtěla jsem mluvit plynule a bez chyb, jako rodilý mluvčí.

Dnes s hrdostí mohu říci, že se mi to podařilo. Moje cesta k angličtině nebyla snadná, ale každý den studia, každá hodina praxe stála za to. A věřte mi, pokud jsem to dokázala já, dokážete to i vy. Nebojte se vydat na cestu, která vám může změnit život. Jazyk otevírá dveře, a jakmile je jednou otevřete, svět je najednou mnohem přívětivější místo.