Kde jsem pracovala?

Mé pracovní zkušenosti

Když jsem v roce 2002 odjela do Velké Británie, netušila jsem, jak pestrá a obohacující moje pracovní cesta bude. Můj cíl byl jasný – mluvit plynule anglicky a jednou se vrátit ke své profesi asistentky ředitele, kterou jsem vykonávala v Česku. Ale cesta k tomu vedla přes úplně jiné obory, než jsem si kdy dovedla představit.

Můj příběh si můžete zobrazit zde Můj příběh

Pracovní začátky v Londýně

První práci jsem si našla v restauraci a v baru u jednoho zaměstnavatele. Nabídli mi nejen zaměstnání, ale i ubytování, což pro mě jako pro nově příchozí bylo obrovskou výhodou. Pracovala jsem tam něco málo přes rok a získala první zkušenosti s životem a prací v cizím prostředí. I když to nebylo jednoduché – moje angličtina tehdy rozhodně nebyla plynulá – pomalu jsem se učila, poslouchala a snažila se každý den posouvat dál.

Zkušenosti během studia

Během studia angličtiny jsem přijímala různé brigády, které mi pomáhaly pokrýt náklady a zároveň mě vystavovaly reálné komunikaci. Pracovala jsem například jako noční ochranka – služba, která mi umožňovala studovat během klidných směn. Zároveň jsem začala vodit děti na kroužky – práci mi nabídla kamarádka, která se vracela do své země, a já za tuto příležitost byla velmi vděčná.

Tyto zkušenosti mě naučily spolehlivosti, trpělivosti a hlavně – že každá příležitost, i když se na první pohled nezdá dokonalá, může být důležitým krokem k něčemu většímu.

Splněný sen: Asistentka ředitele v Londýně

Úplnou náhodou jsem dostala nabídku práce v kanceláři jako asistentka ředitele. Byla to moje vysněná pozice. Sice jsem zprvu měla smlouvu jen na týden, ale využila jsem tu šanci naplno. Díky předchozí zkušenosti z Česka a své rostoucí znalosti angličtiny jsem si místo udržela a začala v něm rozvíjet svou kariéru.

Co mi práce v zahraničí dala

Nejvíc si cením toho, že jsem se učila od rodilých mluvčích. Neměla jsem naučenou školní, „učebnicovou“ angličtinu – nasávala jsem jazyk přímo ze života. Ano, bylo to mnohem těžší. Musela jsem překonávat přízvuky, kterým jsem ze začátku vůbec nerozuměla – skotský, irský i londýnský dialekt. Ale právě to mi dalo neocenitelnou výhodu v porozumění lidem různých národností a kultur.

Díky těmto zkušenostem dnes nejen plynule mluvím anglicky, ale také pomáhám ostatním, kteří se angličtiny bojí. Vím přesně, jaké to je začít od nuly, nerozumět a cítit se ztraceně. A právě proto vím, že to zvládne opravdu každý.